Hned na začátek musím říct, že úplně nejvíc nám to kazil Červo! Jo muselo to
být řečeno eště před tím, než zjistíte, jak sme to tam váleli. Bez něj by sme
vyhráli určitě o víc!!!
Cesta probíhala v naprosté pohodě. Tadeáš se za nás zařadil hned u Mihalíků
v 6 ráno přesně na minutu a s písní na rtech sme vyjeli směr Tučapy. Celou
cestu sme prozpěvovali budovatelské písně, sluníčko nám svítilo a venkovních 21°C nás povzbudilo k
nevšedním výkonům. V Tučapech nás přivítali davy ostatních lakrosáků, kteří,
ostatně jako vždy, přijeli minimálně půl hodiny před prvním hvizdem píšťalky.
To vám bylo radostného objímání. Samozřejmě sme nemohli přehlédnout naše
kamarády z Wallowy, kteří se připravovali na hostování u nás (Kopčem) a v Tate
(naHáthí) už den předem. Na stěně jejich vyhřívaného speciálního stanu jsme
mohli vidět taktické nákresy, které prý vypilovávali až do pozdního večera.
Před prvním zápasem jsme se v brankovišti pomodlili a za slunečného počasí a
vysokých teplot sme se jali rozsekat Blansko. Blansku nevycházelo vůbec nic,
nenahráli si, přihrávky jim padaly, střely byly tragické a tak minimálně 6 metrů kolem brány. Když
se jim ovšem zadařilo a čirou náhodou něco poslali směr branka, byla z toho
katastrofa. Červo byl díra jak kráva. Nechytal vůbec nic, v bráně jenom stál a
občas si sedl, že ho bolí prý nohy. Zato nám ostatním jak to šlo!! Milimetrové
přihrávky, geniální střely k tyčkám, bezchybné kombinace - prostě radost se na
naši hru dívat. Mě to šlo úplně nejvíc, jako pravý kapitán jsem tým podržel v
těžkých situacích a hru samotnou jsem zvládal na jedničku podtrženou, nahrávky
mi nepadali, střely střílely jedna za druhou a všechny našli svůj cíl. Pokud se
někdy někde objevil nějaký zvýšený agresivní tón, hned přiběhl Hortva a uklidňoval
celou situaci, tišil všechny strany a vůbec přispíval k celkové pohodě na
hřišti. Klokanovi ladné náběhy do akcí museli obdivovat i Blanečáci a o jeho
střele (vždy střílí vrchem) se v Tučapech povídá doteď. Po zápase se mi svěřil
Aleš, že je naprosto psychicky na dně z našeho nového obránce (Kess). Prý se
nedá obejít a když za ním dupe soupeř tak je prý bezchybný ve zvedání míčů. Nejvíc
si ovšem zahrál Tadeáš, který se rapidně zlepšil ve hře tělem a přesnosti
nahrávek a jejich příjmu také. Zaslechl jsem, že by ho měli prý zvolit novým
kapitánem a nemůžu než souhlasit. Takové rapidní zlepšení se jen tak nevidí.
Nakonec sme vyhráli rozdílem třídy 16:6.
Hned pak sme měli dohrávku s Highlanderama. Tam to bylo to stejné,
jenom Červo se zhoršoval minutu po minutě. My jsme dřeli jak mezci,
kombinovali, stříleli jak diví a on se nám odvděčil tím, že nechytl zhola nic.
No ale nakonec díky perfektnímu útoku (a o trošku horší obraně) sme Highlandery
klepli jak slepice opět rozdílem třídy 11:2.
Pak sme zas hráli okamžitě a to s Iktočante. Tento zápas byl náš
nejpovedenější. Sil sme měli na rozdávání (teda aspoň já jo, klidně bych
nemusel střídat, po dvou měsících marodky sem se cítil nabitý energií jak ještě
nikdy), opět sme kombinovali bezchybně a to dokonce tak, že nás občas Ikto ani
neviděli jak sme byli rychlí a draví. O Červovi snad ani nemá cenu mluvit. Teď
už musí být každému jasné, že nás opět nepodržel jako pravý gološ, ale naštěstí
ty 3 střely co na něj šli skončili buď na tyčích, nebo ho nějak trefili. Jednou
sem ho dokonce přistihl, jak v bráně spí. Nejlíp sme hráli naše přesilovky
– to sme jim vždy nasázeli golů jak máku. A při oslabení sme ani jeden
nedostali – tak dobře sme hráli. A Ikto? Ti byli úplně trapní! Tak hrozně
hrající tým sem eště neviděl. Stáli, čuměli a my kolem nich chodili, jak kdyby
se nic nedělo. Výsledek velmi efektivní – zničili sme je rozdílem minimálně
dvou tříd 13:0.
Na poslední zápas sme dostali půl hoďky na zotavení (ale nikdo to
nepotřeboval, byli sme jak na speedu) a nastoupili proti Tate. Tady jsme se
poprvé trošku zhoršili. Obrana už nebyla tak vynikající jak zápasy předtím,
ovšem útok byl stejně kvalitní a efektivní jako předtím. Perfecto. Aspoň něco.
Červo zas kazil, na co šáhnul, už ani nemělo smysl mu nadávat. Toho chlapce
budem muset jako jediného někam prodat, jeho růžové dny u nás skončili. Takhle
to dál nepůjde. Tentokrát sme vyhráli jenom rozdílem 3 bodů a to 11:8 a Hortva
se navíc na hřišti skamarádil z jedním z Tate, s kterým si po
zápase vyměnili vizitky a prý, že se budou navštěvovat a ukazovat si nové
lakrosové fígle.
Po cestě domů nikdo neusnul, naopak sme všichni hráli slovní fotbal a
strategicky a takticky rozebírali Červovi chyby – naše sme rozebírat nemohli,
páč sme žádné neudělali.
